Pozorování a aktuality

O biotopu

Přírodní památka U Strejčkova lomu se nachází mezi obcemi Krčmaň a Grygov nedaleko Olomouce, v nadmořské výšce přibližně 220–250 metrů. Jde o opuštěný vápencový lom, který místní znají pod názvem Strejčkův. Území je ze severní a východní strany obklopeno poli, z jihu navazuje na pastviny. Díky své poloze a dlouhodobé ochraně představuje mimořádně cenné území s vysokou biologickou rozmanitostí.

Společnost Semix zakoupila pozemky v této oblasti na konci 90. let 20. století s cílem přeměnit ornou půdu na biokoridor – pás krajiny s výsevem regionální květnaté směsi. Jeho smyslem je podpora přežití ohrožených druhů rostlin a živočichů a obnova přirozené krajinné struktury.
Biokoridor o rozloze téměř tří hektarů umožňuje migraci živočichů mezi chráněnými územími U Strejčkova lomu, Cigánských zmol a Bílých hlín. Tím rozšiřuje životní prostor a vytváří rozmanité podmínky pro řadu teplomilných druhů fauny i flóry.

Lokalita má charakter travnaté stepi a leží v mírně zvlněném terénu přibližně jeden kilometr severozápadně od obce Krčmaň. Stepní rostlinná společenstva svazu Bromion erecti se zde vyvinula na podloží tvořeném devonským vápencem.
Z geomorfologického hlediska náleží území do Tršické pahorkatiny a představuje fragment někdejšího rozsáhlejšího komplexu Grygovských kopců, dnes rozděleného zemědělskou činností a narušeného bývalou těžbou.

Vegetaci tvoří pestrá stepní květena, mezi níž vynikají druhy jako bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), len žlutý (Linum flavum), vstavač trojzubý (Orchis tridentata) či růže galská (Rosa gallica).
Zvláštní význam má bohatá populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) – jedna z nejsevernějších lokalit výskytu tohoto druhu v České republice. Každé jaro zde rozkvétají tisíce modrofialových květů, které jsou symbolem této oblasti.

Také fauna je mimořádně pestrá. Z motýlů se zde vyskytují modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), vřetenuška pětitečná (Zygaena lonicerae) nebo okáč voňavkový (Brinthesia circe). Mezi další zajímavé druhy hmyzu patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa).
Na slunných travnatých svazích lze pozorovat i zástupce plazů, například ještěrku obecnou (Lacerta agilis), ještěrku zední (Podarcis muralis) a užovku hladkou (Coronella austriaca).

Historie

Opuštěné lomy představují v dnešní, intenzivně obhospodařované krajině často poslední útočiště pro mnoho rostlin a živočichů, kteří jinde ztratili prostor i podmínky pro život. Zejména vápencové lomy patří mezi místa s nejvyšší biologickou rozmanitostí, protože nabízejí pestré mikroklima, různorodý reliéf a pestrou mozaiku stanovišť.

Území U Strejčkova lomu, nacházející se mezi obcemi Krčmaň a Grygov, bylo původně lomem na těžbu vápence, který se využíval přibližně do první dekády 20. století. Poté bylo místo opuštěno, částečně využíváno jako pastvina, pole či zdroj trávy na seno. Právě tato forma extenzivního hospodaření měla pro rozvoj stepní fauny a flóry zásadní význam.

V roce 1941 se část území dostala pod ochranu, když si ji pronajal Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. O jedenáct let později zde byla vyhlášena rezervace o rozloze 0,6625 ha.
Koncem 60. let byla část rezervace dočasně narušena provozem obalovny silniční drti, jejíž činnost zde trvala až do roku 1974 a zanechala po sobě zbytky asfaltu a betonu.

V roce 1975 bylo rozhodnuto území rozšířit o cenné porosty směrem k lomu, na plochu 2,37 ha. O několik let později, v roce 1983, však došlo k mechanickému poškození stepní vegetace při úpravě cesty pro nákladní automobily.
Od konce 80. let začalo území postupně zarůstat dřevinami, což vedlo ke ztrátě otevřených stepních stanovišť – klíčových pro nejcennější druhy rostlin i živočichů.

---

Obnova a péče po roce 2007

Po převzetí Strejčkova lomu a přilehlých pozemků do vlastnictví společnosti Semix v roce 2007 byl stav lokality vyhodnocen jako neuspokojivý – přibližně 70 % plochy pokrývaly náletové dřeviny a původní lom ztrácel svůj charakter.
Cílem nového projektu bylo vrátit lokalitu o několik let zpět – obnovit otevřený ráz stepi, zvýšit její biologickou hodnotu, zachovat lom jako připomínku činnosti minulých generací a zajistit jeho vzdělávací funkci bez jakéhokoli komerčního využití.

Na obnově se podíleli nejen pracovníci ochrany přírody, ale i dobrovolníci, manažeři a zaměstnanci Semixu, kteří během několika brigádních týdnů odstranili velké množství dřevin a odpadků.
Práce komplikoval nerovný, suťovitý terén se strmými svahy, ale výsledek přinesl výrazné oživení celého prostoru.

Od roku 2008 převzala ZO ČSOP Ochránce (zpočátku společně se ZO ČSOP Sagittaria) pravidelnou údržbu lokality. Postupně se ustálil režim mozaikovité seče a kontrolované redukce dřevin, který umožňuje zachovat pestrou skladbu rostlin i živočichů.

Z iniciativy Semixu vznikl také biokoridor spojující Přírodní památku U Strejčkova lomu s lokalitami Cigánské zmoly a Bílé hlíny.
Díky tomuto propojení mohou druhy, zejména motýli a další hmyz, volně migrovat mezi jednotlivými územími. Nově zakoupené pozemky byly osevány regionální směsí bylin, získanou přímo z ploch PP U Strejčkova lomu.
Louky jsou koseny střídavě, aby byla zajištěna kontinuita životního prostředí pro hmyz během celého roku.

---

Současné výzvy a ochrana

V posledních letech musela ZO ČSOP Ochránce převzít kompletní péči o celé území kvůli nevhodnému managementu ze strany dřívějších správců. Nyní probíhá pravidelný monitoring denních motýlů i dalších indikátorů biodiverzity, který umožňuje sledovat dopady hospodaření a vliv okolních činností.

Lokalita čelí třem zásadním problémům:

1. Trasa plánované dálnice, která nešťastně zasahuje do části území a významně ovlivní jeho estetickou a psychologickou hodnotu.
2. Neexistence ochranného pásma, které by bránilo negativním vlivům okolní zemědělské činnosti.
3. Používání pesticidů na sousedních polích – zejména neonikotinoidů, které škodí hmyzu i uvnitř chráněného území.

Navzdory těmto hrozbám se díky dlouhodobé péči daří udržovat lom jako jeden z nejcennějších stepních biotopů v oblasti.

Od roku 2013 je přírodní památka U Strejčkova lomu zařazena do soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita – především pro ochranu koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) a s ním spojených společenstev.

 

Výskyt ještěrky zední ve Strejčkově lomu

V roce 2008, při rozsáhlém odstranění náletové vegetace ze stěn a dna Strejčkova lomu, jsme objevili několik jedinců ještěrek, kteří se nápadně lišili od běžně se vyskytující ještěrky obecné (Lacerta agilis). Následné pozorování potvrdilo, že se jedná o ještěrku zední (Podarcis muralis) – druh, který se v České republice vyskytuje pouze na několika málo místech.

Obnažení skalních stěn mělo na tuto populaci výrazně pozitivní vliv. V následujících letech bylo možné sledovat nárůst počtu jedinců, stejně jako zvýšení výskytu užovky hladké (Coronella austriaca), která s ještěrkami sdílí podobné biotopy.
Zřejmě se jedná o introdukovanou populaci, tedy o druh úmyslně vysazený, který se zde dokázal udržet a prosperovat díky vhodným mikroklimatickým podmínkám.

Dlouhodobá péče o lokalitu a citlivý management vegetace tyto podmínky dále zlepšily, i když vzhledem k malé rozloze a omezeným plochám vhodných skalních stěn zůstává budoucnost této populace nejistá.

Výskyt ještěrky zední ve Strejčkově lomu je uváděn v několika odborných publikacích – například v Herpetologických informacích, v knihách Plazi České republiky a Plazi – Fauna ČR (Moravec) nebo v časopise Živa (6/2018).
V uvedeném článku autoři Milan Veselý a Daniel Jablonski analyzovali genetický původ tří známých populací ještěrky zední v České republice. Na základě analýzy mitochondriální DNA dospěli k závěru, že všechny české populace jsou blízce příbuzné, případně totožné s populacemi na Slovensku, zejména s těmi, které se vyskytují podél řeky Váhu.

Z toho vyplývá, že ještěrky zední v Krčmani nepocházejí z ekologicky odlišných oblastí, ale spadají do přirozené středoevropské linie šíření druhu. Jejich přítomnost proto lze chápat jako součást historického vývoje rozšíření tohoto druhu v závislosti na změnách klimatu i lidském hospodaření v krajině.

Postupné zarůstání otevřené krajiny v minulých desetiletích vedlo k izolaci zbytkových populací, jakou představuje i ta ve Strejčkově lomu. Přesto podle autorů studie představují i tyto populace přirozený prvek středoevropské fauny, který si zaslouží ochranu a respekt.

Tento závěr je pro nás – organizaci, která zajišťuje management a dlouhodobou péči o lokalitu – zásadní. Dlouhou dobu jsme zvažovali, zda máme ještěrku zední vnímat jako nepůvodního vetřelce, nebo jako druh hodný podpory.
Současný pohled, opírající se o vědecké poznatky i zkušenosti z péče o lokalitu, jasně říká:
ještěrka zední je dnes přirozenou součástí zdejší přírody – a naším úkolem je pomáhat jí přežít.