Když louka bzučí: kobylka kuželohlavá našla na Kozmických ptačích loukách ideální podmínky

Thu, 01.10.2026

Na Kozmických ptačích loukách letos rozhodně není ticho. Při procházení vyšší vegetací vyskakují desítky kobylek a sarančat a mezi nimi jeden nápadný druh, kobylka kuželohlavá (Ruspolia nitidula). Nejde přitom o několik náhodných nálezů. Na loukách ji lze počítat na stovky jedinců. Taková početnost ve vhodném prostředí už velmi přesvědčivě ukazuje na silnou místní rozmnožující se populaci.

Druh, který se k nám vrátil po půl století

Ještě před několika desetiletími by podobné pozorování na severu Moravy bylo velmi nepravděpodobné. Kobylka kuželohlavá je teplomilný druh, který byl v České republice po přibližně padesát let považován za nezvěstný. Znovu byl zaznamenán v roce 2006 na jižní Moravě a následně se začal rychle šířit směrem na sever a severovýchod. Výzkumníci Ostravské univerzity sledovali její postup také v povodí Odry. V letech 2016 až 2020 zde vypočítali rychlost šíření přibližně 11 kilometrů za rok. K jejímu návratu a postupu na sever přispívají měnící se klimatické podmínky.

Samotné oteplování ale nestačí. Aby se druh na novém místě skutečně usadil a vytvořil početnou populaci, potřebuje odpovídající prostředí. Kobylka kuželohlavá vyhledává především vlhké louky, mokřady, břehy vod a příkopy s dostatečně vysokou a hustou vegetací. Právě do těchto biotopů také klade vajíčka a probíhá zde vývoj mladých jedinců.

A právě tady se dostáváme ke Kozmickým ptačím loukám.

Nestačí louku jen „nechat být“

Pestré louky plné hmyzu nevznikají automaticky. Na Kozmických ptačích loukách se kombinuje extenzivní pastva s cílenou a vhodně načasovanou sečí, přičemž části porostů zůstávají vyšší a jiné jsou naopak krátké. Vzniká tak mozaika, ve které vedle sebe existují vlhká místa, vysoké traviny, nízké spasené plochy i přechodové porosty.

Právě různorodost je pro hmyz zásadní. Výzkumy travních ekosystémů ukazují, že jednotný způsob hospodaření nedokáže vyhovět všem skupinám bezobratlých. Naopak mozaika různě obhospodařovaných a dočasně ponechaných ploch podporuje odlišná a vzájemně se doplňující společenstva. Důležitý je nejen způsob managementu, ale také jeho intenzita, četnost a načasování. Plošná seč v nevhodnou dobu může hmyz přímo usmrtit a během okamžiku odstranit vegetaci, kterou potřebuje jako úkryt, potravu nebo místo pro rozmnožování.

Proto jsou ponechané vyšší pásy a ostrůvky vegetace stejně důležité jako plochy spasené či posečené. Kobylka kuželohlavá je krásným příkladem druhu, kterému právě vyšší vegetace ve vlhčích částech krajiny vyhovuje. Stovky jedinců na Kozmických loukách proto nejsou jen zajímavým faunistickým údajem. Ukazují, že zde má druh k dispozici rozsáhlý vhodný biotop.

Kuželohlavá, nebo zelená?

Na první pohled ji lze snadno zaměnit s naší běžnou kobylkou zelenou (Tettigonia viridissima). Obě jsou zelené, mají velmi dlouhá tykadla a dlouhá křídla. Při bližším pohledu je ale rozdíl výrazný.

Kobylka kuželohlavá je štíhlejší a její hlava se směrem dopředu nápadně zužuje do kužele, podle kterého dostala české jméno. Křídla jsou dlouhá a těsně kopírují úzké tělo. Samice má dlouhé, téměř rovné kladélko. Kobylka zelená působí mnohem mohutněji, hlavu má běžně zakulacenou a po hřbetě jí často probíhá nápadný hnědavý pruh. U samice kobylky zelené je kladélko navíc mírně zahnuté směrem dolů.

Rozdílné je také jejich prostředí. Kobylka zelená je velmi přizpůsobivá a najdeme ji na loukách, v křovinách, na okrajích cest i v zahradách. Kobylka kuželohlavá je u nás mnohem těsněji spojena s teplými, ale současně vlhčími travnatými stanovišti s vysokou vegetací.

Hmyz jako základ potravní nabídky

Velké množství kobylek a sarančat má ještě jeden význam, který je na Kozmických ptačích loukách dobře vidět. Hmyz představuje významnou součást potravní nabídky pro další živočichy.

Přímo na loukách jsme pozorovali kolihy velké, jak mezi vegetací sbírají ze země kobylky, sarančata a další bezobratlé. A není to nic neobvyklého. Výzkumy potravy kolihy velké ukazují, že kromě žížal a brouků konzumuje právě také kobylky, sarančata, cvrčky a řadu dalších bezobratlých.

Stejnou příležitost dokáže využít i poštolka obecná. Přestože je známá především jako lovec drobných savců, v prostředí s vysokou nabídkou velkého hmyzu loví také sarančata a další rovnokřídlé. V některých evropských populacích mohou rovnokřídlí tvořit dokonce velmi významnou část její sezónní potravy. Také na Kozmických loukách jsme poštolku pozorovali, jak hmyz sbírá přímo ze země.

Kobylka kuželohlavá tak není izolovanou zajímavostí. Je součástí mnohem většího příběhu. Voda umožní vznik vlhké louky, vhodný management vytvoří různorodou vegetaci, v ní se rozvine bohaté společenstvo hmyzu a to se následně promítne do potravní nabídky pro ptáky.

Právě takové vazby jsou jedním z důvodů, proč na Kozmických ptačích loukách kombinujeme pastvu, citlivě načasovanou seč a ponechávání částí vegetace bez zásahu. Stovky kobylek kuželohlavých nevznikly mávnutím proutku. Jsou jedním z viditelných výsledků krajiny, ve které má každý kousek trochu jinou podobu a příroda dostává prostor využít ji po svém.