Mrtvé dřevo a broukoviště
Wed, 22.05.2019
Co to je mrtvé dřevo? Existuje jen několik málo dalších biotopů s podobnou rozmanitostí, jako je mrtvé dřevo. Může pocházet z jehličnatých nebo listnatých stromů. Mohou je tvořit pouze větvičky, borka, kořeny nebo celé kmeny. Mohou to být stojící nebo ležící odumřelé části stromů, keřů nebo i celé stromy.
Označení „mrtvé“ je trochu zavádějící, protože odumíráním dřeva ožívá další ekosystém, který je složen až z tisíců různých druhů organismů.
Takový padlý kmen se postupem času mění. Jeho borka obrůstá polštáři mechu a lišejníků. Ty poskytují životní prostor řadě roztočů, želvušek, měkkýšů, pavouků a hmyzu. Do dřeva pomalu prorůstají jemné hyfy tvořící podhoubí dřevokazných hub.
Larvy pilořitek (1) neúnavně spásají podhoubí dřevokazných hub, které vyrůstá v jejich chodbičkách. Přestože jsou tyto larvy více než 3 cm hluboko ve dřevě, dokáží je najít samičky lumků a přesně zacílit své kladélko tak, aby mohly do larvy pilořitky naklást své vajíčko.
Stovky druhů hmyzu, zejména brouků a jejich larev, jsou vázány na mrtvé nebo odumírající dřevo. Mnoho druhů samotářských včel rádo osidluje chodbičky, které zbyly po larvách, které se ve dřevě vyvíjely. Včely svá hnízda plní nektarem a pylem a do naplněných buněk kladou svá vajíčka. Na nich pak parazitují například zlatěnky (Stilbum sp.). (2)
Mravenci dřevokazi dovedou ve dřevě díky svým kusadlům vytvořit až 10 m dlouhé chodby (i na výšku!) a vyvolávají veliké nadšení především u datla černého, který takovéto kmeny opakovaně a rád navštěvuje. Dutiny, které datlové vytvoří pak mohou sloužit jako hnízdiště celé řadě živočichů, kteří doupné stromy obývají. Patří mezi ně sýkory (Parus sp.), vrabci (Passer sp.), brhlíci (Sitta europaea), lejskovití (Muscicapidae), holubi doupňáci (Columba oenas), ale například i špačci (Sturnus vulgaris). Kromě hnízdění mohou dutiny poskytnout i denní úkryty například netopýrům a sovám jako je kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), kalous ušatý (Asio otus), sýček obecný (Athene noctua) a mnoha dalším. Mimo ptačí říši dutiny mohou sloužit veverkám, plchům, kunám nebo myšicím.
Je mrtvé dřevo škodlivé?
Bez ohledu na množství vědeckých studií a pozorování se předsudky vůči mrtvému dřevu s úžasnou vytrvalostí stále mezi širší veřejností udržují.
Naše lesy, často sterilní jehličnaté monokultury, jsou protikladem k biologické rozmanitosti, která v přirozeném lese může být. Bylinné a keřové patro často chybí a stromy, které jsou v pravidelné vzdálenosti od sebe, vyvolávají dojem uspořádanosti. Takový ekosystém je velmi křehký a náchylný k onemocněním a parazitům. Vyžaduje masivní zásahy člověka.
Rozšířeným omylem je také časté tvrzení o podpoře škůdců. Podíl tkz. škůdců mezi ostatními obyvateli mrtvého dřeva je méně než jedno procento. Dokonce lýkožrout smrkový (Ips typographus) je jen jedním druhem z více než stovky druhů kůrovců (Scolytinae) a sám o sobě je neškodný. Napadá totiž jen těžce nemocné a oslabené stromy. „Škůdcem“ se stává až ve zcela nepřirozených podmínkách, které pro nej vytvořil člověk. Druhově chudé smrkové monokultury, často z geneticky velmi slabé, a navíc cizí základny, na nevhodných stanovištích jsou ekologicky velmi nestabilní. Stačí pak znečištění ovzduší, sucho nebo nevhodný lesnický zásah a stromy se stávají hostinou. Problém však není v broucích, ale v lidech. V ekologicky zdravém lese s různověkou věkovou strukturou a bohatou nabídkou mrtvého dřeva k rozvoji lýkožroutů smrkových, v takovém děsivém měřítku, nedochází. Naopak odstraňování mrtvého dřeva lýkožrouti vítají, protože se v něm vyvíjí množství jejich přirozených eliminátorů (3) jako například parazitičtí lumci, mravenci, pestrokrovečníci, střevlíci nebo dlouhošíjky. (4)
Vysoká biologická rozmanitost a množství mezidruhových vztahů v ekosystému zaručují jeho stabilitu. Vysoký podíl mrtvého dřeva může těmto kalamitním stavům efektivně bránit. Je k uvážení, jestli je nutné do kalamit zasahovat. Ohniska nákazy se po nějaké době vyčerpají a ekologická rovnováha se sama obnoví. Jinak by lesy po miliony let nemohly fungovat.
Mrtvé dřevo působí i jako zásobárna a významně přispívá tvorbě humusu. Stromy během svého života nashromáždí mnoho živin, které jsou uloženy do jejich těl. Když strom jako celek odumře, může být rozložen různými organismy, které jeho komplexní makromolekuly opět vrátí do koloběhu jako jednoduché minerální látky.
Zatím jsme četli pouze o mrtvém dřevě na suchozemských stanovištích, ale co dřevo ve vodě? Takové spadané větvě a kmeny přispívají k členitosti toků a dna stojatých vod. Vytvářejí stanoviště a úkryty rybám a jiným vodním živočichům. Části dřeva, které jsou nad vodní hladinou poskytují možnost hnízdění ptáků, vhodnou rozhlednu např. pro ledňáčky a osluněné stanoviště pro řadu obojživelníků (např. zelená řada skokanů) a plazů.
(1) Pilořitka velká (Urocerus gigas) je podobná vose a společně s vosami, včelami a mnoha dalšími druhy patří mezi blanokřídlý hmyz. Vyskytuje hojně od června do srpna především v jehličnatých lesech. V dospělosti může být i přes 4 centimetry dlouhá a samice májí nápadné kladélko. Tímto kladélkem navrtává dřevo částečně nebo zcela odumřelých stromů (nejčastěji smrků, borovic, modřínů a jedlí). Vpich proniká až 1,5 centimetrů hluboko a samice dovnitř vloží obvykle čtyři vajíčka. Za sezonu může jedna samička takto naklást až 350 vajíček. Larvy, které se z vajíček po krátké době vylíhnou, vyhlodávají v dřevě chodbičky, které ucpávají drtí. Po několika letech se larvy ve dřevě zakuklí a dospělci se prokoušou ven.
(2) Zástupci této čeledi jsou hnízdními parazity a parazitoidy blanokřídlých, a to především včel, kutilek, jízlivek a pilatek. Rozdíl mezi parazitoidem a parazitem spočívá v tom, že první jmenovaný svého hostitele nakonec zabije. Parazit naproti tomu z hostitele získává živiny, škodí mu, ale nezabíjí ho.
(3) Xylobiont – organismus žijící ve dřevě. Jsou to například brouci k nimž patří tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), páchník hnědý (Osmoderma barnabita), zlatohlávek skvostný (Protaetia aeruginosa) a mnoho dalších. Výskyt mnoha druhů brouků, kteří jsou vázáni na dřevo je jedním z měřítek kvality životního prostředí. Jejich výskyt je spojován s výskytem neméně vzácných druhů ostatních živočichů, rostlin a hub.
(4) Dlouhošíjky (Raphidioptera) jsou řádem dravého křídlatého hmyzu. nejčastěji na okrajích lesů v keřích a podrostu. Samička klade vajíčka po skupinách pod trouchnivějící kůru stromů. Larvy i dospělci se živí výhradně dravě. Dospělci vyhledávají mšice a mnišky. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.
Broukoviště:
Mrtvé stromy nebo jejich části jsou útočištěm mnoha druhů hmyzu. V současné obhospodařované krajině se tyto stromy staly vzácností. Naštěstí někteří brouci dobře reagují i na náhradní řešení – broukoviště. Nemalá část zástupců hmyzu, z řádu brouků, je totiž, alespoň po část svého života, závislá na odumírající dřevní hmotě. V důsledku činnosti člověka je v kulturní krajině kritický nedostatek přirozeně se rozkládajícího dřeva, což je možné alespoň z části kompenzovat právě zakládáním broukovišť.
Broukoviště může být skupina kmenů, špalků či velkých větví částečně zakopaných v zemi. Hodí se na něj zejména dřevo tvrdých listnáčů, ideálně dubu, na který je v přírodě vázáno velké množství ohrožených druhů hmyzu např. brouk roháč. Hmyz ale ocení i jiné druhy dřeva.