U STREJČKOVA LOMU (KRČMAŇ)

Pozorování a aktuality

O biotopu

Mezi obcemi Krčmaň a Grygov nedaleko Olomouce se nachází opuštěný vápencový lom, který místní přezdívají Strejčkův. Území se nachází v nadmořské výšce 220–250 m. Jedná se o zvláště chráněné území – přírodní památku U Strejčkova lomu s vysokou biologickou hodnotou, která je ze severní a východní strany obklopena poli, z jižní pak pastvinami. Společnost Semix zakoupila pozemky v této oblasti na konci 90. let 20. století s cílem přeměnit ornou půdu v biokoridor s osevem regionální květnaté směsi a zvýšit tak přežití mnoha ohrožených druhů rostlin a živočichů. Biokoridor o velikosti téměř 3 ha umožňuje migraci jednotlivých druhů v oblasti mezi chráněnými územími U Strejčkova lomu, Cigánských zmol a Bílých hlín, čímž zvětšil životní prostor a poskytl odlišné životní podmínky pro mnoho druhů teplomilné fauny a flóry.

Lokalita má charakter travnaté stepi a nachází se na mírně zvlněném terénu asi 1 km severozápadně od obce Krčmaň. Teplomilná stepní rostlinná společenstva svazu Bromion erecti se vyvinula na podkladu tvořeném devonským vápencem. Z geomorfologického hlediska území náleží do Třšické pahorkatiny. Lokalita je součástí dříve rozsáhlejšího komplexu Grygovských kopců, nyní fragmentovaného na menší části rozdělené ornou půdou a poškozené těžbou vápence a dalšími aktivitami. Vegetaci tvoří stepní rostlinná společenstva s druhy bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), len žlutý (Linum flavum), vstavač trojzubý (Orchis tridentata), růže galská (Rosa gallica). Bohatá a dlouho známá populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) má velký význam také jako nejsevernější známá lokalita areálu tohoto druhu. Každoročně zde brzy zjara rozkvétají tisíce modrofialových květů.

Z fauny je velmi cenný výskyt řady denních motýlů - modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), vřetenuška pětitečná (Zygaena lonicerae) či okáč voňavkový (Brinthesia circe). Z ostatních druhů hmyzu se zde vyskytuje hojněji kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Na vyhřátých travnatých místech se vyskytuje z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka zední (Podacris muralis) a užovka hladká (Coronella austriaca).

Historie

Vytěžené a opuštěné lomy představují v intenzivně obhospodařované a fádní krajině často poslední a jediné útočiště pro vymírající rostliny a živočichy, kteří prostor a podmínky pro přežití jinde nenajdou.

Z pohledu biologické rozmanitosti patří právě vápencové lomy k těm, které hostí nejširší spektrum takových druhů, zvláště těch nejohroženějších. V minulosti - zhruba do první dekády 20. století - bylo území využíváno jako lom na těžbu vápence, následně bylo území ponecháno ladem a do roku 1941 se na příhodných místech území využívalo částečně jako pastvina, nebo také jako pole, popřípadě zdroj trávy na seno. Extenzivní hospodaření mělo pozitivní vliv na vývoj stepní fauny a flory.

Od roku 1941 byla část území chráněna – pronajal si ji Svaz spolků na okrašlování a ochranu domoviny v Praze. V roce 1952 zde byla vyhlášena rezervace na výměře 66,25 arů.

V roce 1969 byla na okraji rezervace provizorně umístěna obalovna silniční drti na dobu 2 let – její existence se zde prodloužila do roku 1974. Během jejího provozu došlo k narušení přírodních podmínek rezervace nejen provozem obalovny, ale i úpravou manipulačního prostoru a vozovky z bývalé polní cesty procházející prostorem rezervace. (Dodnes jsou patrné zbytky asfaltu a dalších stavebních objektů - betonů v území).

V roce 1975 bylo rozhodnuto rezervaci rozšířit o cenné porosty navazující na původní rezervaci severovýchodním směrem k lomu. Celková výměra navržené plochy byla 2,3703 ha.

V březnu 1983 došlo v rezervaci ke shrnutí drnu buldozerem na ploše 1869 m2 za účelem vytvoření provizorní cesty pro průjezd nákladních automobilů Vodohospodářských staveb Brno provádějících nedaleko rekultivaci pole. Došlo ke značnému poškození stepní vegetace.

Koncem září 1992 bylo provedeno pokosení travních porostů spojené s odstraněním stařiny a prořezáním některých keřových porostů. V dalších letech však stupeň zarůstání Strejčkova lomu dřevinami dosáhl takového stadia, že souvislé plochy stromů a keřů již zcela zastínily 40 % jeho plochy a vytlačily tak nejcennější zástupce stepní flory a fauny. Ti byli nuceni stahovat se na osluněné části lokality, které se bohužel stále zmenšovaly.

Historie naší činnosti v lokalitě Krčmaň – Strejčkův lom

Po převzetí Strejčkova lomu a přilehlých pozemků v roce 2007 do našeho vlastnictví, jsme vyhodnotili stav lokality jako nevyhovující. Náš projekt se zaměřil na znovuoživení biologické hodnoty této významné lokality, kdy jsme správně zvoleným zásahem tehdejší stav změnili - ku prospěchu zachování přírodního bohatství. 
Zarostení náletovými dřevinami představovalo kolem 70% plochy a území vlastního lomu nebylo udržováno vůbec. Keře a vzrostlé stromy pokrývaly až 80% výměry. Nejatraktivnější jižně orientované plochy byly zarostlé, v lepším případě pouze zastíněné stromy. 
Cílem bylo vrátit sice přirozený, ale v tomto případě nežádoucí proces, o několik let až jedno desetiletí zpět. Podařilo se tak navrátit a zvýšit biologickou hodnotu lomu s ohledem na okolní ráz a funkci krajiny, uchovat charakter lomu coby připomínku činnosti minulých generací, které ho otevřely a využívaly, zvýšit naučně-vzdělávací funkci lomu, vyloučit jakékoli komerční využití lomu a jakoukoli formu výdělečné činnosti v prostorách lomu a zabezpečit zachování přírodních hodnot pro lidi a jejich budoucí generace.

Během brigádních dnů trvajících několik týdnů se na vyčištění lomu od náletových dřevin a velkého množství odpadků podíleli jak manažeři firmy, tak i pracovníci výroby a údržby. Samotné práce v lomu jsou velmi ztíženy velmi různorodým terénem. Svahy jsou dodnes nestabilní, suťového charakteru a místy s velkým sklonem. I v současnosti na lokalitě probíhá pravidelná kontrola a údržba, která spočívá v mozaikovité seči a redukci rozrůstajících se dřevin a křovin.

Počínaje rokem 2008 se ustálil stav, kdy ZO ČSOP Ochránce (nebo lépe firma Semix ve vlastní režii), převzala údržbu lomové jámy a přilehlých stěn lomu. ZO ČSOP Sagittaria prováděla údržbu ploch v okolí lomu, to znamená na ostatních plochách Přírodní památky.

Mimořádně příznivá je skutečnost, že v blízkosti PP U Strejčkova lomu se nachází další velmi cenná PP Cigánské zmoly a menší plocha PP Bílé hlíny. Všechny 3 PP byly původně od sebe oddělené intenzivně obhospodařovanými polními kulturami a tím jen obtížně překonatelné pro hmyz a zejména motýly. Proto jsme (Semix) rozhodli o koupi několika pozemků, aby došlo k propojení PP U Strejčkova lomu a PP Cigánské zmoly. Vznikl tak biokoridor umožňující migraci mezi dvěma PP. Orná půda byla oseta směsí semen posbíraných na plochách PP U Strejčkova lomu. Od doby vzniku je tento koridor kosen v různých termínech a vždy jen polovina výměry, v dalším roce se plochy a termíny vymění.

V posledních několika létech vznikly problémy s údržbou ploch pod správou ZO ČSOP Sagittaria. Nebyly dodržovány termíny sečí, seče proběhly v termínech nevhodných pro rozmnožování některých druhů hmyzu, po seči zůstávala hmota ležet i více týdnů až zahnívala, poměr ponechaných ploch bez sečení byl nevhodně volený, o jistém stupni „individuální“ péče nemohla být řeč. Z uvedených důvodů jsme od roku 2017 včetně, převzali management celé PP respektive EVL pod vlastní režii.

Tuto velmi cennou lokalitu tíží 3 zásadní problémy.  1. Budoucí přítomnost plánované dálnice, která podle projektu zasáhne malou částí přímo do lokality. Bohužel neuvěřitelné se stalo skutečností, část Zvláště chráněného území padla za oběť dálnici. Z toho zřetelně vyplývá, že ochrana území funguje jen do doby, než pod záminkou veřejného zájmu území poslouží na jiný účel, a to i tehdy, když zvolená varianta řešení umístění dálničního tělesa nebyla ani zdaleka jediná možná. Újma na lokalitě nebude ani tak z důvodů poškození tamní flory nebo fauny, ale zcela upadne hodnota území pro návštěvníky po stránce psychicko – emočního vnímání z úžasného přírodního útvaru. Stane se tak vlivem nepřetržitého hluku a zápachu z v těsné blízkosti projíždějících aut.  2. Druhým problémem je, že povinnost vymezení a praktické provedení ochranného pásma není uplatňováno. To přímo souvisí s problémem 3. kdy v okolí PP jsou pěstovány plodiny (řepka) vyžadující ošetřování postřiky, jako jsou neonikotinoidy, které prokazatelně ničí hmyz nejen na určených polích, ale i na sousedních pozemcích, tedy v nitru PP. K odhalení těchto negativních vlivů nám slouží monitoring denních motýlů, který provádíme od roku 2009.

Od roku 2013 je území zařazeno pro svou cennost a bohatou populaci koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) do soustavy Natura 2000 evropsky významné lokality.

Výskyt ještěrky zední ve Strejčkově lomu

Od roku 2008, kdy bylo prováděno razantní vyčištění lomové jámy a zejména stěn lomu od silně zarůstající vegetace, jsme objevili jedince ještěrek, u kterých na první pohled bylo zřejmé, že se nejedná o ještěrky obecné. V dalších letech bylo možné pozorovat, že obnažení skalních stěn jejich populaci velmi prospělo. To už bylo známo, že jde o ještěrku zední. S největší pravděpodobností se jedná o úmyslně vysazený druh. V dalších letech počty ještěrek narostly a s nimi i počty užovky hladké. Uplynulých létech naše péče o lom a prováděná opatření byly vedeny tak, že nepřímo podpořili tuto malou populaci ještěrky zední. I tak považujeme osud tohoto druhu vzhledem k rozsahu lokality, a hlavně rozsahu ploch skalních stěn, kde ještěrky žijí, za značně nejistý. Zmínky o výskytu ještěrky zední se objevily v několika literárních pramenech – Herpetologické informace, Plazy české republiky, Plazy-fauna ČR (Moravec), časopis Živa 6/2018. V posledně jmenovaném zdroji ( Živa) je autory – Veselý Milan a Jablonski Daniel rozebírán původ 3 známých výskytů ještěrek zedních na území ČR opírající se o genetické srovnání s populacemi stejného druhu v okolních státech ( Slovensko ), ale i s populacemi balkánskými nebo západoevropskými a jihoevropskými. Na základě analýz mitochondriální DNA autoři konstatují, že všechny 3 v Česku se vyskytující populace jsou blízce příbuzné ne-li identické se slovenskými populacemi vyskytujícími se na lokalitách podél řeky Váhu.

Ještěrky zední tedy ani v Krčmani nepocházejí z geograficky i ekologicky vzdálených a odlišných oblastí, ale zapadají do linie, kde je předpoklad historického šíření z Balkánu. Opakování period zalesňování a odlesňování v historii osidlování střední Evropy ještěrkami v závislosti na změně klimatických podmínek, ale i vlivem činnosti člověka intenzitou svého hospodaření zapříčiňují buď souvislé nebo ostrůvkovitě izolované rozšíření. Postupné zarůstání krajiny v minulých desetiletích vysvětluje současný stav izolovanosti dnešních zbytkových populací. Autoři studie docházejí k závěru, že i přes pravděpodobný introdukovaný původ, populace na území Česka odpovídají konceptu možného přirozeného šíření v klimaticky příznivých obdobích a samozřejmě za předpokladu prostupnosti prostředí. Představují tak přirozený prvek středoevropské přírody a měly by být chráněny.

Takový citlivě-logický závěr je jistě pro budoucnost druhu ještěrky zední významný, vždyť stále představa tohoto druhu jako zástupce české herpetofauny vyznívá poněkud exoticky.

Pro nás jako organizaci provádějící management lokality s ještěrkami zedními je takové stanovisko důležité. V uplynulých letech leželo na vážkách, zda máme tyto ještěrky považovat za vetřelce, nebo jim vylepšit prostředí cílenými opatřeními.

 

Mapa